Byl zákaz absintu opodstatněný?
Jednoduše řečeno – ne.
Na první pohled jednoduchá otázka, ovšem abychom na ni mohli fundovaně odpovědět, musíme se přesunout zpět do doby, v níž byla aktuální.
I když doktor Magnan tehdy skutečně zaznamenal jistý pokrok v léčbě alkoholismu, na absint si zasedl a sám sobě ho vybarvil v nejčernějších barvách. Jeho vztyčnou myšlenkou bylo, že se Francouzská rasa potýká s degenerací a absinthe je její katalyzátor. Opíral se přitom o pokusy, které by v dnešní době vyvolaly leda tak záchvaty smíchu a už tehdy byly považovány za pochybné. Tvrdil, že pití absintu způsobuje duševní poruchy, které se navíc mohou přenášet z rodičů na další potomstvo. Přestože byl v tehdejší době doktor, šarlatánsky nazýval absint kletbou, která byla seslána na Francii a musí z ní být sňata.
A ve svém tažení proti absintu samozřejmě nebyl sám. Měl za sebou Francouzské hnutí za umírněnost, pro které byl absint symbolem zla mezi alkoholickými nápoji. Byl nejsilnější na trhu (co se obsahu alkoholu týče), levnější než brandy, jeho oblíbenost mezi pracujícím lidem den ode dne stoupala a přední francouzský vědec (ach ten Magnan) o něm tvrdil, že je extrémně nebezpečný.
Vzhledem k tomu, že absolutní zákaz alkoholu by ve Francii, kde víno je bráno jako národní dědictví, byl nepraktický (nemožný), stal se absint hlavním terčem prohibicionistů. Ti během svého boje několikrát obdrželi pomoc od vinařského průmyslu, který o absintu smýšlel jako o průmyslovém lihu a parazitovi živícím se na vinařském trhu, resp. francouzské ekonomice. Čemuž se v konečném důsledku není co divit, protože spotřeba absintu se v roce 1910 pohybovala kolem třiceti šesti milionů litrů a vinaři se stále vzpamatovávali z pohromy, která je potkala na konci sedmdesátých let osmnáctého století.
Zásadní roli sehrál i bulvární tisk a hrůzná série vražd spáchaná švýcarským dělníkem Jeanem Lanfrayem v roce 1905, kterou na absint svedl. Nikoho přitom nezajímalo, že Lanfray je typickým příkladem ožraly, který pije, co se mu dostane do rukou. Společnost viděla jen velký hrozivý nápis „Absinthe“ a tím byl osud tohoto nápoje zpečetěn.
Jako polehčující okolnost budiž fakt, že ne všechny nápoje označené jako „absinthe“ dělaly svému jménu dobrou pověst. Vedle těch kvalitních a pečlivě destilovaných se na trhu pohybovala celá řada podřadných šmejdů, které skutečně nebezpečné byly, a to z důvodů používání nekvalitního alkoholu a nejrůznějších chemických přísad.
Přesto to nic nemění na tom, že byl absint zakázán na základě „vědeckých závěrů“, ekonomického pošťuchování, ignorance a zastrašování. Smutná to skutečnost, která se však praktikuje dodnes…
Zpět do rubriky 2. Zákaz | Zpět na otázky a odpovědi